Křesťané

krestania.info

Čomu
veríme

Chtěli bychom zde shrnout čemu věříme. Nejde o vyčerpávající vyznání víry, ale o první seznámení s námi. Jednotlivé body se liší stručností, způsobem vyjadřování, atd. Nenapsal je jeden, psali jsme je společně. Každý vyjádřil svým způsobem naši víru.

O Bohu O stvoření O Kristu O člověku Kdo je křesťan Církev Svaté Písmo

O Bohu

Bůh je:

Láska - záleží Mu na člověku a chce pro každého z nás to nejlepší - stará se o nás a nabízí nám osobní vztah s Ním. Z lásky k člověku se sám stal člověkem, abychom Ho mohli poznat v plnosti a milovat druhé
Janovo evangelium 3:16 "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

1. list Janův 4:10 "V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy."

1. list Janův 3:16 "Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry."
Odpouštějící a milosrdný - nechce nás odsoudit, ale vyvádět z našich vin, když jich litujeme a odvracíme se od nich
List Jakubův 4:6 "Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost."

1.list Janův 1:9 "Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti."

Žalm 103:10-11 "Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí."
Spravedlivý a svatý - je měřítkem všeho, protože je dokonale dobrý a věrný
Deuteronomium 32:4 "On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý."

1. list Janův 1:5 "A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy."

2. list Korintským 5:10 "Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé."
Neomezený v čase a neomezený v prostoru - On je věčná příčina všeho, nemá počátek ani konec. Je duchovní podstaty, nemá tělo
Zjevení 22:13 "Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec"

Skutky apoštolů 17:24-25 "Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní."

Veríme, že Boh je len dobrý.(1Jána 1,5) Jeho plán s každým človekom je bez rozdielu, plánom pokoja a dobra. (1. Timotea 2,4 ; Skutky apoštolov 10,35) Zlo a utrpenie v živote človeka je následkom jeho vlastných bezbožných rozhodnutí. Boh miluje človeka nepovrchnou láskou, ktorá vedie ľudí k pokániu, zhovieva a chce, aby sa každý odvrátil od hriechu. Vždy však rešpektuje vôľu človeka. Len"každý dobrý údel, každý dokonalý dar je z hora, zostupuje od Otca svetiel, u ktorého niet premeny ani tieňa zmeny." (Jakub 1, 13- 17)

Věříme v trojici Božích osob a přesto v jediného Boha. Ač Biblí výslovně nezmíněna a přesahující naše rozumové úsudky, přesto Bible jasně sděluje, že Bůh Otec věčně plodí svého Syna (Jan 1:1-3; 8:58; 17:5,24), jako i Syn a Otec věčně "vydechují" Ducha Svatého (Jan 15:26; 16:7; Titovi 3:6). Neliší se věkem, neliší se mocí, tři Boží osoby jsou jedinou Boží bytostí s jedinou vůlí - svatou odevždy a navždy. Svému stvoření se nicméně Bůh zjevuje postupně - Otec (ve Starém Zákoně) připravuje cestu Synu - Mesiáši, aby ten zase oznámil příchod Ducha Svatého po svém odchodu k Otci. Od tohoto završení zjevení Boží děti smí být přizvány do ještě hlubšího obecenství s Bohem Otcem, Synem a Duchem Svatým (Jan 14:23-26; Matouš 28:19; 1. list Korintským 2:10nn).

O stvoření

Když Písmo popisuje stvoření, není to vědecký popis, ale odpověď na otázku po důvodu, smyslu a pořádku stvoření. Věříme, že krása, která nás v přírodě obklopuje, je výrazem Boží lásky a blízkosti.

O Kristovi

Po tom, čo sme opustili Boha pre naše hriechy, Ježiš prišiel na zem, aby nám zjavil Otca (evanjelium Jána 1: 18). Prišiel, aby nás s Ním zmieril. „Aj vás, čo ste boli kedysi odcudzení a znepriatelení zmýšľaním a zlými skutkami, teraz skrze smrť v jeho ľudskom tele zmieril so sebou, aby si vás postavil pred svoju tvár svätých, nepoškvrnených a bez úhony.“ (List Kolosanom 1:21-22)

Aj po svojom vzkriesení je naším prostredníkom: „Kristus Ježiš, ktorý zomrel, ba viac-ktorý bol vzkriesený, je po pravici Boha a prihovára sa za nás.“ (Rimanom 8:34) Nepotrebujeme medzi Bohom a nami nikoho iného,: „Lebo jeden je Boh a jeden prostredník medzi Bohom a ľudmi-človek Kristus Ježiš“ (1. Timoteovi 2:5).

Nikto nie je milosrdnejší, ako Ježiš: „Veď nemáme veľkňaza, ktorý by nemohol cítiť s našimi slabosťami; veď bol podobne skúšaný vo všetkom okrem hriechu. Pristupujme teda s dôverou k trónu milosti, aby sme dosiahli milosrdenstvo a našli milosť a pomoc v pravom čase“. (Hebrejom 4:15-16) Ako Boh a človek zároveň, nám odpúšťa hriechy, kedykoľvek a kdekoľvek ho o to prosíme: „Ale ak vyznávame svoje hriechy, on je verný a spravodlivý: odpustí nám hriechy a očistí nás od každej neprávosti.“ (Prvý Jánov 1:9)

Jsme spaseni skrze Ježíšovo slovo, život, smrt i jeho vzkříšení.

V jeho slově k nám Bůh mluvil zcela otevřeně a nyní nás nazývá svými přáteli. "Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého otce" (Jan 15:15)
On žil mezi námi jako jeden z nás a tak se Bůh přiblížil na dosah ruky. Vždyť on řekl " kdo vidí mne vidí Otce" (Jan 14:9)
Když zemřel zvítězil nad zlem - ne mocí, ale pokorou a v tichosti. Oslavil tak Boha a nám se stal blízkým v naší slabosti. Byla to největší cena za naší záchranu. "Nebyli jste vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou." (1Petrův 1:18)
Vstal z mrtvých a i nyní nám nabízí společenství s ním, které nikdy nekončí. Spasení je v živém a pravdivém vztahu s Kristem. Ježíš řekl: "Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku." (Mt28:20)

To vše se odráží v našem životě, pokud spasení přijímáme.

Prostřednictvím Ježíšova slova poznáváme pravdu, která nás osvobozuje od hříchu. Jan 8,31-32 - "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
Prostřednictvím Ježíšova posvěceného života poznáváme, že je možné i pro nás v pravdě žít. Jan 17,19 - "Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni."
Prostřednictvim Ježíšovy smrti se učíme odevzdat celý náš život Bohu, stejně jako Ježíš jej cele odevzdal. 2Kor 5,14-15 - "Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli, a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal." Ježíšova smrt nás učí pokoře, věrnosti, pravdě a životu pro lepší naději než tu pozemskou. Žid 12,2 - "Pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, nedbaje na potupu, proto usedl po pravici Božího trůnu."
Prostřednictvím Ježíšova vzkříšení získává naše víra nebývalou sílu a odvahu usilovně hledat pravdu v Božím slovu, vytrvale v pravdě žít a být připraveni pro pravdu denně umírat. 2Kor 5,6-7 - "Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme."

Věříme, že jsme byli smířeni my s Bohem - ne Bůh s námi, "neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou" (2Kor5:19). On nás totiž miloval, ještě když jsme byli hříšní (Řím 5:8).

Když mluví Ježíš o konci dnů říká: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec sám."(Matouš 24:36). Pro nás tedy není důležité a ani možné vědět, kdy Ježíš přijde, důležité však je, abychom na to byli připraveni, aby nás ten den nepřekvapil, jako když přichází zloděj. "Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."(Matouš 24:42-44) Máme čekat na svého Pána s radostí a vytrvale, aby nás zastihl věrné. "Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře." (Lukáš 12:35,36) Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.(1Tesalonickým 5:6)

O člověku

Věříme, že i po Adamově pádu do hříchu má člověk svobodnou vůli pro činění dobra či zla. I když je človek Adamovým pádem oslabený, může se rozhodnout pro duchovní dobro a žít podle něj (1.Mojžíšova 4:7, 5. Mojžíšova 30:19). Plné vítězství nad hříchem však máme jen v Ježíši Kristu. I když se rodíme se sklonem k hříchu (činit zlé je pro nás lehčí než před Adamovým hříchem), nemáme hřích dědičný, protože Bůh počítá člověku jen ty hříchy, za které jsme sami zodpovědní (Ezechiel 18:20).

Věříme evangelijní zvěsti o vzkříšení Ježíše Krista a biblickým zaslíbením o posmrtném vzkříšení všech lidí. Náš život zde na zemi chápeme jako jedinečnou šanci k rozhodnutí pro věčný život s Bohem v nebi. Lidé, kteří tuto šanci dle svého rozhodnutí promarní, zůstanou ve věčnosti v oddělenosti od Boha, což Bible nazývá peklo. Nevěříme v rozplynutí jednotlivce ani v zánik našeho "já". "Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává" Zjevení 2:17.

Kdo je křesťan

Ježíš nás vyzývá, abychom ho následovali, poznávali a učili se od něho. "Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil On" (1. list Janův 2:6). On se dával každou chvíli cele Bohu a byl s námi z lásky, aby nám ukazoval pravdu o Otci, o nás, i cestu, jak se Bohu přiblížit. Ježíšova láska byla věrná, proto v poslušnosti podstoupil i smrt. Kdo chce oslavit Otce, musí jít Ježíšovou cestou. "Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, jako On je čistý" (1.list Janův 3:3)

Křesťané zůstávají v Ježíšově učení. Ježíšovo slovo je základem pro naši víru a dotýká se všech oblastí našeho každodenního života. "Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst." (Matouš 4:4) "Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. Ke svým svědectvím nakloň mé srdce..." (Žalm 119:33-36) Ježíšovo slovo není jen teorií, které se lze naučit. Abychom jeho slovu porozuměli, musíme ho též uplatnit v každodenním životě a spojit ho s úsilím o svatost. Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými" (Jan 8:31,32). Uvěřit Bohu a Ježíši je tedy první krok. Vytrvalost a životní osvědčenost následují. K tomu nám pomáhá slovo. "...v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky"(list Jakubův 1:21-25).

Církev

Správne učenie je pravda o Bohu, ktorú každý, kto chce činiť Božiu vôľu, spozná z Božieho slova. Nie sú to len zásadné otázky, ale všetko to, čo Ježiš učil. „Keď to hovoril, mnohí uverili v neho. Ježiš im povedal: „Ak ostanete v mojom slove, budete naozaj mojimi učeníkmi, poznáte pravdu a pravda vás vyslobodí.”(Jan 8: 30 a 31) Úlohou cirkvi a každého jednotlivca v nej, je poznať Kristovo učenie – to čo hlásali apoštoli a tiež v ňom zotrvávať. „A oni prijali jeho slovo a dali sa pokrsťiť, a v ten deň sa pridali asi tritisíc duší. Vytrvalo sa zúčastňovali na učení apoštolov a na bratskom spoločenstve, ana lámaní chleba a na modlitbách.” (Skutky apoštolov 2: 41 a 42, tiež Ján 14:23) Cirkev musí byť vždy pripravená obrániť správne učenie pred nesprávnym vyznaním. Preto je v Písme: „Hľa, kladiem na Sione kameň uholný, vyvolený a vzácny; kto v neho verí, nebude zahanbený.” Vám, teda, ktorí veríte, je na česť; pre tých však, čo neveria:Kameň, čo stavitelia zavrhli, stal sa kameňom uholným, kameňom úrazu a skalou pohoršenia.” (1.list Petra 2:6-8)

Církev je společenství křesťanů, kteří se zcela rozhodli následovat Ježíše, Církev učí člověka zůstávat v pravdivé lásce, aby každý byl připraven brát na sebe břemena svých bratrů a sester. V Bibli je napsáno, že církev je sloupem a oporou pravdy. Proto je důležité, aby křesťané společně usilovali o svatost. Jedině vytrvalým bojem a hledáním Boží vůle, může církev naplňovat Ježíšova slova, abychom byli solí země a světlem světa (Matouš 5:13-16)

V Janově evangeliu čteme, jak Ježíš slibuje všem, kdo budou zachovávat Jeho přikázání, přijetí Ducha svatého poté, co Ježíš odejde k Otci.(Jan kap.14: verše15-17, Jan.14:25,26 – „Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“) Věříme tedy, že z Ducha svatého žije každý křesťan (Řím.8:13,14 – „Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti, jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.“)
Tento Duch dává též rozličné dary ke službě bratřím a k růstu celé církve (1.list Korintským.12:4-31) A tím je každá sestra a bratr nepostradatelným (1.Kor.14:26 – „...když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.“)
Nechceme tedy nahradit vedení Ducha vedením lidským, lidskou organizací, ustanovit si vedoucí... Věříme, že při poslušnosti Bohu a vytrvalé snaze naslouchat denně Jeho Duchu nás Ježíš bude moci vést a zůstávat pastýřem církve.

Svaté Písmo

Bible byla napsána věřícími lidmi . Ti v ní psali o Bohu, jeho podstatě, díle, jeho slovu k lidem i o životě těch, kdo jím byli vedeni (2.list Petrův 1:19-21, 1. list Janův 1:1-5). Mnoho myšlenek v Bibli má stále hluboký význam i přes staletí od jejich sepsání. Přesto byly určeny adresovány především těm adresátům, kteří žili v tehdejší době (list Římanům 4:23 -25). Bible je souborem mnoha literárních stylů. Je proto třeba rozlišovat, co je popisem faktů a co jsou obrazy se skrytým významem. Stará smlouva byla naplněna v Nové, Zákon a Proroci ve slovech Ježíše (Matouš 5:17, 2. list Timoteovi 3:14-17). Bible není jen sbírkou vzdáleného filozofování, není jen pro teology. Bůh vede k porozumění jí každého, kdo se jím nechává vést a touží žít podle jeho vůle (list Koloským 3:16, 5. Mojžíšova 30:11- 14).